ty a já. my dva.

7. února 2010 v 13:02 | džindžr. |  blafs.
Tak jsem zase zpátky. Měla jsem se fakt dobře. Jako bez ironie, i když ta věta předtím ironií jen srší. No popojedem. Fájn jsem si po po polyžovala. Dokonce s lyžema, žže. Ale mám diravou rukavičku a zlomenou hůlku. Joo, někdo je prostě líný si sundat takové ty pásku z hůlek a pak jednu nechá tatínkovi pod zadkem. Piča já. A v pátek jsem si vyzvracela žaludek. Říkám to všem, ale tak proč to nenapsat ještě i tady, žže. Něco hnusného jsem snědla. Sice nevím, co to bylo, ale muselo to být extrémě hnusné, protože ze mě lezly snad i žaludeční šťávy. Chuťovečka.

Zítra nejdu do školy. Ale já tam chci jít! Jenže místo toho musím hlídat bratříčka. Nechápu, proč nemůžem jít do školy oba dva. Jako kdybychom neměli zameškaného už dost. Mám fakt pičaté rodiče. Ale oteček zítra odjíždí pryč, yahoo! Sice to znamená, že kapesné dostanu kdovíkdy a mobil taky dostanu kdovíkdy, ale bude klídeček jak cyp. A Renča mě přemlouvá, ať jdu se starat o lidi, když jsem ta sliční slečna asistentka. Jenže já nemůžu přece. Kdo to má ksakru pořád dohánět?! Navíc mě beztak maminečka nepustí a tak. Jen co přijedu, abych něco řešila. A ještě ta Anča .. děs běs!

Chci už středu! Protože od té doby, co se mi tam v Alpách zdálo snad milion snů, se nemůžu dočkat jednoho nejmenovaného krásného. Teď mě spíš napadá, že nejkrásnějšího. No a víš, je to ten středeční, protože o něm se mi zdálo a ne o tom ubožákovi, co se nikomu nelíbí. Taky se mi zdálo o Jamoborovi. Ale tomu nemá cenu přikládat nějaký význam. To už je dávno uzavřená a ztracená kapitola. Ach. A ještě se mi zdálo o Mamutovi! Chci ho zase vidětt! Jak nespravedlivý svět. Vlastně jsem tím chtěla říct, že se nejmenovaný krásný středeční dostal před nejmenovaného krásného všednodenního. Chápeš, ne.

Prý je tady po mě sháňka. A někdo postrádal mé články. Ach jak milé. Ty plné deprese a smutku, nebo ty skoro plné deprese a smutku? Ale tak Barun, to by stačilo. Jen si přijela a už by ses zase vracela do těch samých kolejí. Piča já.

Chci, aby tady bylo jako ve Švýcarsku! Teda jako v té části Švýcarska, kterou jsme projížděli. Devět stupňů, sluníčko a žádný sníh. Už nechci sníh. A tady je ho všude moc a moc. A ani nechci na lyžák. Jsem už úplně vylyžovaná a pít se mi taky nechce. I když taková vodečka s džusem, mm. A dala bych si cigaretku. Zítra si je asi zajdu koupit. Jak půjdu zaplatit ten street. Už se na ně těším, na Startečky. Hlavně, že mi Havlas nadával, co to kouřím za sračky. Pff.

Musím se podívat, jestli je ten karneval a ta sladná diskotéka. Stejně mám pocit, že jestli se to uskuteční a budem to mít na starost my, tak že tam taky jen my budem. Ale komu to vadí, když ten nejmenovaný krásný se dycky stará o hudbu, žžže. Jen abych si zas nenavymýšlela plno věcí a pak nic. Rači se tam zajdu podívat už teď. Jo, to udělám. Ták. Karneval je. Snad tam nepošlou jen mladé, to by mě kleplo. A pak vole valentýnská diskotéka pro náctileté! Mě poser. Na domě dětí a mládeže. Což mi připomnělo, že v neděli je valentýn. Pičatý on.

Linda má moc hezký vkus na bundu. Myslím si.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.