hello, my name is Eiffel tower.

14. února 2010 v 10:53 | džindžr. |  blafs.
Včera jsem zjistila strašně strašnou věc. Od úterka jsem nenapsala na blog. Takžéé bych to měla napravit, žeáno. Kdybych tak aspoň měla co psát, žže. Uááá. Nic, to jsem jen umřela, protože přišel nejmenovaný nejkrásnější na světě. Hah, ano jem v píči. Protože včera jsem chvíli málem brečela smutkem a pak jsem chvíli málem brečela štěstím. Jsem fakt vole píča v píči. Už jsem pochopila, jak to myslel Pepa. Taky bych tam mohla stát celou věčnost. Prostě navěky se zastaveným časem. Ach ach ach!

Uvažuju, jestli mám jít s Týn někam. Nevím, jestli se mi chce vycházet z baráku, ale zase tady nechci celý den sedět a umírat, žže. A taky nemám peníze. Tedá mám posledních čtyřicetdevět ká, teď jsem to počítala. Asi se zajdu poradit s mou mátinkou. Achjo, já fakt nevím. Mám vygumovaný mozek. Já vlastně ani žádný nemám, jachachá. Tak nikam nejdu. Musím ještě uklidit chodbu, na kterou se stejně bezták vykašlu, protože nesnáším uklízení chodby a pak jdem k babičce. To se zase přežeru. Já bych vlastně jen jedla. Řekla bych, že to uspokojuje moji touhu po lásce, ale zní to dost prapodivně. Tak to zase zapomeň, joo.

Chci jít k holičce, nechat si udělat patku. I přez to, že mi moje nejlepší kamarádka Anička Veličková, looseřice na prkně tvrdí, že budu emo. Pff ona tomu tak rozumí, žže. Když už jsme u toho, potřebovala bych morální podporu výše jmenované, i přez to, že mi tvrdí, že se mám snažit, jako by nevěděla, jak mé snažení dopadlo minule. A ona je někde v Havířově! A taky potřebuju, aby mi její přítel řekl nějaké dobré a velké a vynikající informace, které by smetly všechny mé pochybosti a já bych konečně mohla začít něco dělat pro své štěstí. Jenže takových informací se já prostě nikdy nedočkám. Už bych se s tím mohla konečně smířít, žže. Neustále si opakuju, že jsem škaredá a divná a blbá a že mě prostě nemůže nikdy nikdo chtít, jenže si to stále nemůžu vysvětlit! What's the fuck?

A zítra musím do školy a vůbec se mi tam nechce a chci středu. Jenže ta je až za dlouho. A navíc ten další týden pak nejsou baráčníci a pak jedu na lyžák! Umřu! Vlastně už umírám, takže bych s tím měla býti smířená, žže. Jenže já nejsem smířená vůbec s ničím a navíc ani nevím, jak se říká mužským feromonům. A potřebuju to vědět, protože je to smrtelně důležité. A proto asi umírám, neboco. A taky potřebuju jeho nafukovací srdce, které dělá buch buch. Měla jsem si jedno vzít. Piča já.

Piča piča piča v píči!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lynda. lynda. | Web | 14. února 2010 v 12:07 | Reagovat

není to testosteron ?

2 džindžr džindžr | 14. února 2010 v 14:00 | Reagovat

uvažovala jsem o tom, ale přišlo mi to takové divné. "cítím jeho testosteron" ?

3 clayree clayree | 18. února 2010 v 18:37 | Reagovat

proč mjáš takový divný nadpis...NELÍBÍ SE MI!!! abys veděla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.