Únor 2010

pff.

20. února 2010 v 20:23 | džindžr. |  blafs.
zpátky. ty víš kde ;)

tadeáááš!!

16. února 2010 v 21:12 | džindžr. |  blafs.
Těpic.
Tak moc se nudím, až z toho píšu na blog. Je to síla, žže.

Nemám ráda p.p. Polčáka. Protože mě nenechal číst Julii. I když, ptát se Vaclíka 'Romeo, proč si Romeo' není zrovna můj celožitovní sen, žže. Ale stejně si stojím za tím, že mám divadelní nadání. I když velmi skryté. No a vlastně mi taky říká pražská kolegyně! Nejsem žádná jeho kolegyňka, husy jsme spolu nepásli, a už vůbec né pražská! Nechápu, co si jako o sobě myslí, debílek.

Rozhodla jsem se, že se musím naučit něco pořádně. To jsem se sice rozhodla asi tak milionkrát jednou, ale teď prostě to splním, chápej. Naučím se dnb dénc. Je to fakcicky skvělý cíl, víš. Hlavně to, že se budu učit podle jůtjůb. Ale náhodou už jsem se naučila pár abgrejdů na ten jediný krok, co umím. Který se navíc dělá úplně jinak, než mě naučila Klér. Ale nevadí, nevadíí. Akorát nikdy nebudu milovat tu hudbu, protože je převelice divná a pořád stejná. A nejsou tam kytary. Divné, žže? Prostě ji snesu. A pak bych třeba mohla dávat hodiny jednomu nejmenovanému nejkrásnějšímu, který ten dnb dénc neumí. Muhehe. Já jsem Kouďák. Muhehe.

Mám moc ráda Týnu, protože je to nejnadrženější člověk co znám. Nekecám, no fakt. Prostě poslouchat, jak ona vypráví smyšlené pohádky o nejmenovaném nejkrásnějším a podává to tak, jak on by to nikdy nepodal, je fakcicky bezkonkurenční. A jde zítra na angličtinskou soutěž, kdyby vás to někoho zajímalo (Lindo). A zná všechny moje kamarádky, protože je zdegenerovaná facebookem. Je to fakt sranda s ní.

A víš co? Zítra je středa! Poslední snad na milion let!! Je to tak moc smutné. Nejspíše zdechnu bez své pravidelné dávky heroinu. Protože příští týden má Ostrava a spol. prázdniny, takže kroužky nejsou a pak jedu na ten blbý lyžák, na který se mi úplně přestává chtít. Achích s temelínem.

Mám děsně krásnou lavici. Mám tam jednou velkým LK, které smažu, až mě to přestane bavit. Pak tam mám Fňuk,^^, teď už třikrát Ondra, BORN TO DESTROY AND BORN TO CREATE, You'll be my thunder a Jsi moje osobní značka heroinu. Myslím, že to o mé osobnosti všelicos vypovídá.

hello, my name is Eiffel tower.

14. února 2010 v 10:53 | džindžr. |  blafs.
Včera jsem zjistila strašně strašnou věc. Od úterka jsem nenapsala na blog. Takžéé bych to měla napravit, žeáno. Kdybych tak aspoň měla co psát, žže. Uááá. Nic, to jsem jen umřela, protože přišel nejmenovaný nejkrásnější na světě. Hah, ano jem v píči. Protože včera jsem chvíli málem brečela smutkem a pak jsem chvíli málem brečela štěstím. Jsem fakt vole píča v píči. Už jsem pochopila, jak to myslel Pepa. Taky bych tam mohla stát celou věčnost. Prostě navěky se zastaveným časem. Ach ach ach!

Uvažuju, jestli mám jít s Týn někam. Nevím, jestli se mi chce vycházet z baráku, ale zase tady nechci celý den sedět a umírat, žže. A taky nemám peníze. Tedá mám posledních čtyřicetdevět ká, teď jsem to počítala. Asi se zajdu poradit s mou mátinkou. Achjo, já fakt nevím. Mám vygumovaný mozek. Já vlastně ani žádný nemám, jachachá. Tak nikam nejdu. Musím ještě uklidit chodbu, na kterou se stejně bezták vykašlu, protože nesnáším uklízení chodby a pak jdem k babičce. To se zase přežeru. Já bych vlastně jen jedla. Řekla bych, že to uspokojuje moji touhu po lásce, ale zní to dost prapodivně. Tak to zase zapomeň, joo.

Chci jít k holičce, nechat si udělat patku. I přez to, že mi moje nejlepší kamarádka Anička Veličková, looseřice na prkně tvrdí, že budu emo. Pff ona tomu tak rozumí, žže. Když už jsme u toho, potřebovala bych morální podporu výše jmenované, i přez to, že mi tvrdí, že se mám snažit, jako by nevěděla, jak mé snažení dopadlo minule. A ona je někde v Havířově! A taky potřebuju, aby mi její přítel řekl nějaké dobré a velké a vynikající informace, které by smetly všechny mé pochybosti a já bych konečně mohla začít něco dělat pro své štěstí. Jenže takových informací se já prostě nikdy nedočkám. Už bych se s tím mohla konečně smířít, žže. Neustále si opakuju, že jsem škaredá a divná a blbá a že mě prostě nemůže nikdy nikdo chtít, jenže si to stále nemůžu vysvětlit! What's the fuck?

A zítra musím do školy a vůbec se mi tam nechce a chci středu. Jenže ta je až za dlouho. A navíc ten další týden pak nejsou baráčníci a pak jedu na lyžák! Umřu! Vlastně už umírám, takže bych s tím měla býti smířená, žže. Jenže já nejsem smířená vůbec s ničím a navíc ani nevím, jak se říká mužským feromonům. A potřebuju to vědět, protože je to smrtelně důležité. A proto asi umírám, neboco. A taky potřebuju jeho nafukovací srdce, které dělá buch buch. Měla jsem si jedno vzít. Piča já.

Piča piča piča v píči!

vítejte hvězdy, země vás zdraví.

9. února 2010 v 20:47 | džindžr. |  blafs.
Zítra je středa. Jen tak. Kdybys to třeba nevěděla. Uvažu, jestl psát v odstavcích. Jestli mám tolik velkých informací ke každé věci, chápej. No, promyslím to.

Moc a moc se mi líbí nová profilová fotka jednoho nejmenovaného, který by býval byl na mém seznamu lidí, na které se děsně ráda dívám. Kdybych snad nějaký seznam měla. Ale neříkej to Báře. Protestuje proti tomu, aby se mi líbil ten nejmenovaný. Myslím, že tuto myšlenku ukončím, protože bych se zase mohla začít vztekat. A to moje nové skvělé já přece nedělá!

Zítra se musím zeptat Mirka, jestli náhodou nezapomněl, co mi slíbil zjistit. Protože mu zjevně láska pomalu ale jistě vymývá mozek a za chvíli se bude ptát na toho němce, co mu neustále schovává věci. To mi připomnělo, že někteří byli velmi to .. poctěni a dostali německé srdce, od nějakého němce. Hahaha. Rači se toho Mirka zeptám už teď. Jestli se mnou teda hodlá komunikovat, žžže. Nehodlá.

Cože?! On chodí s babou?! A kolik jí za to platí?

Chtěla bych si zítra oblíct takové ty velké kraťasy, co jsem našla u mamky ve skříni, jenže si nedovedu představit, že bych si k nim obula svoje kozačky. Fuj. A nic jinčího nemám. Teda mám, ale nejsem debil (ne?) , abych chodila v konverrs a v gladách by se asi zabila na tom postiženém ledu. Takže asi nebudu velká hoperka, nebo tak něco.

Ten pitomý ekzém se mi dělá úplně všude! Jako kdyby nestačilo, že ho mám na nožkách a na bocích, on se mi ještě začně dělat na rukách a jí si ho škrábu a škrábu, až mi z něho teče krev. To už je můj osud. Možná, by opravdu bylo vhodné si zajít k té kožní, ale koho to sere, žže. No možná mě trochu. Ale já to přežiju.

nechceš být knoflíček?

8. února 2010 v 19:55 | džindžr. |  blafs.
Změna je život. A já a můj život přímo vyžadujeme změny. Nemluvím jen o tomhle neuvěřitelně propracovaném dizajnu, ale o změně mé osobnosti. Nazvala jsem to akce změna osobnosti, po které dostaneme podobu mého nového já. Nenech se zmást, píšu jak encyklopedie, myslím jak piča. Takže zatím mám dvě a půl kritéria mého nového já. Zaprvní se bude vyhýbat hádkám s lidmi. Zadruhé bude sarkastické. Ještě si nejsem moc jistá, co to sarkasmus je, ale jsem na dobré cestě protože Sarkasmus je poslední útočiště těch, kdo prohráli a já jsem ten největší looser se všech. Jo a ta půlka to je, že bude dělat mezery mezi slovy, aby pak Bára mohla v klidu přečíst to, co jí napíšu. Takže tak.

Jsem zcela dopletená sexuálními orientacemi jistých jedinců protože ti, co mají být teplí, chodí s Klárou B. a ti, co mají být neteplí rozesílají odkazy na gelové-nehty-doma. Jak tomu tedy mám rozumnět? Já tomu rači rozumnět nebudu, protože mé nové já nestrká nos do věcí, do kterých mu nic není. Hahaha, to asi moje nové já dělat nebude. Piča já.

Nemůžu se rozhodnout, jestli mám jít na karneval za princeznu, nebo za piráta. A nebo za nic. Asi se zeptám Ondry, jestlimá rači princezny, piráty, nebo nic. Protože já nechci pít piňakoládu, protože piňakoláda je hnusná. Ale když se nestane to, co se má stát, tak mé nové já bude místo vodky pít piňakoládu. To jsem netušila, že se dá v tak málo větách tolikrát napsat piňakoláda a ty věty, i s tou piňakoládou, stále dávají smysl.

Jsem mezi těmi pár vyvolenými, co mají postižený facebok. No to teda skáču radostí metr dvacet. Možná i třicet.

Zhubla jsem asi kilo a půl. Přesněji jsem vyzvracela kilo a půl. Chtěla bych zhubout ještě. Ale né zvracením, žžže. Jedině nejezením, abych se pak mohla potkat s mojí nejlepší kamarádkou u doktora přes anorexii. Ach, škoda že jsem zrovna v té škole nebyla. Nasmála bych se, né že né.

Omajgát potřebuju Klér na konzultaci všech mých najivních představ! Ale vlastně mě štve, protože mě neposlouchala a já jsem teď naštvaná. To je blbost. Mé nové já se nenaštvává kvůli blbostem. Moje nové já se vlastně vůbec naštvávat nebude. Snad jen kvůli megavážným věcem. Ale těm se bude vyhýbat, takže .. people run in circles. Chci vole středu a sobotu! Všechny ostatní dny zruš!

Klark ze Smallvile vypadá jako Majkl! To je moc hezké, protože se můžu dívat na televizi a říkat si, že je v ní Majkl. Chybí mi Majkl a jeho skvělé hlášky, za které se pak omluví popřípadě vymluví. Ach. Ale nejlepší je stejně Rajn. A nejhezčí. A já bych se měla přestat tak moc dívat na televizi a obdivovat americké herce. Skutečný život mě čeká. Achjo.

ty a já. my dva.

7. února 2010 v 13:02 | džindžr. |  blafs.
Tak jsem zase zpátky. Měla jsem se fakt dobře. Jako bez ironie, i když ta věta předtím ironií jen srší. No popojedem. Fájn jsem si po po polyžovala. Dokonce s lyžema, žže. Ale mám diravou rukavičku a zlomenou hůlku. Joo, někdo je prostě líný si sundat takové ty pásku z hůlek a pak jednu nechá tatínkovi pod zadkem. Piča já. A v pátek jsem si vyzvracela žaludek. Říkám to všem, ale tak proč to nenapsat ještě i tady, žže. Něco hnusného jsem snědla. Sice nevím, co to bylo, ale muselo to být extrémě hnusné, protože ze mě lezly snad i žaludeční šťávy. Chuťovečka.

Zítra nejdu do školy. Ale já tam chci jít! Jenže místo toho musím hlídat bratříčka. Nechápu, proč nemůžem jít do školy oba dva. Jako kdybychom neměli zameškaného už dost. Mám fakt pičaté rodiče. Ale oteček zítra odjíždí pryč, yahoo! Sice to znamená, že kapesné dostanu kdovíkdy a mobil taky dostanu kdovíkdy, ale bude klídeček jak cyp. A Renča mě přemlouvá, ať jdu se starat o lidi, když jsem ta sliční slečna asistentka. Jenže já nemůžu přece. Kdo to má ksakru pořád dohánět?! Navíc mě beztak maminečka nepustí a tak. Jen co přijedu, abych něco řešila. A ještě ta Anča .. děs běs!

Chci už středu! Protože od té doby, co se mi tam v Alpách zdálo snad milion snů, se nemůžu dočkat jednoho nejmenovaného krásného. Teď mě spíš napadá, že nejkrásnějšího. No a víš, je to ten středeční, protože o něm se mi zdálo a ne o tom ubožákovi, co se nikomu nelíbí. Taky se mi zdálo o Jamoborovi. Ale tomu nemá cenu přikládat nějaký význam. To už je dávno uzavřená a ztracená kapitola. Ach. A ještě se mi zdálo o Mamutovi! Chci ho zase vidětt! Jak nespravedlivý svět. Vlastně jsem tím chtěla říct, že se nejmenovaný krásný středeční dostal před nejmenovaného krásného všednodenního. Chápeš, ne.

Prý je tady po mě sháňka. A někdo postrádal mé články. Ach jak milé. Ty plné deprese a smutku, nebo ty skoro plné deprese a smutku? Ale tak Barun, to by stačilo. Jen si přijela a už by ses zase vracela do těch samých kolejí. Piča já.

Chci, aby tady bylo jako ve Švýcarsku! Teda jako v té části Švýcarska, kterou jsme projížděli. Devět stupňů, sluníčko a žádný sníh. Už nechci sníh. A tady je ho všude moc a moc. A ani nechci na lyžák. Jsem už úplně vylyžovaná a pít se mi taky nechce. I když taková vodečka s džusem, mm. A dala bych si cigaretku. Zítra si je asi zajdu koupit. Jak půjdu zaplatit ten street. Už se na ně těším, na Startečky. Hlavně, že mi Havlas nadával, co to kouřím za sračky. Pff.

Musím se podívat, jestli je ten karneval a ta sladná diskotéka. Stejně mám pocit, že jestli se to uskuteční a budem to mít na starost my, tak že tam taky jen my budem. Ale komu to vadí, když ten nejmenovaný krásný se dycky stará o hudbu, žžže. Jen abych si zas nenavymýšlela plno věcí a pak nic. Rači se tam zajdu podívat už teď. Jo, to udělám. Ták. Karneval je. Snad tam nepošlou jen mladé, to by mě kleplo. A pak vole valentýnská diskotéka pro náctileté! Mě poser. Na domě dětí a mládeže. Což mi připomnělo, že v neděli je valentýn. Pičatý on.

Linda má moc hezký vkus na bundu. Myslím si.