žal u topení. kapesník?

19. ledna 2010 v 21:15 | džindžr. |  blafs.
Achjo. Prostě nikdo nenapíše článek. Prostě mi nikdo neudělá radost. Pavly [zmiňuji Pavly] má zarach, jak čtu. To je velmi smutný příběh, pravda. Neska jsme byly s holkama cvičit. No celkem sranda, žádné to pořádně nešlo a naše výdrž je prachbídně malá. Ale co naděláš, aspoň si můžu říct, že jsem udělala něco pro svou štíhlou linii. I když mě trochu znepokojuje fakt, že jsem pak šla k babičce a sežrala jsem na co jsem přišla. Ach, to už je můj osud. A zjistila jsem Lin ty ordinační hodiny, tak si pak přiď. Ale je to po čertech složité a mi nad tím zůstává rozum stát, tak snad ti to nebude úplně k ničemu. Zítra je středa. Nechci středu. Perfektně platí mé právidlo, že když se tam děsně těším, tak se ten týden úplně nemožně vleče a když tam nechci, tak je to hned. To je ale poněkud postižené, nemyslíš? A taky asi nepojedu letos do Anglie. Je to pěkně na nic, ale jestli ten Roman fakt udělá tábor, tak tam prostě musím jet. Protože my jsme nejlepší parta pod sluncem [no, to jsem možná trochu přehnala]. Prostě tam chci jet. A bohužel, poslední dva týdyny v srpnu už žádný turnus do Anglie není. Tak snad mi ty penjaze vydrží do příštího roku. Achjo, to už je můj osud, nemít nafukovací prázdniny. Hloubaví jedinci, až jim bude osumnáct, se můžou podívat na South Park. Jsou tam velmi zajímavé myšlenky. Nejsem hloubavý jedinec a ani mi není osumnáct a dívám se na SP! Pan profesor Polčák by ze mě měl pramálou radost. Jenže co naděláš. Hej víš co. Jsem neschopná neschopenka. Nedokážu se na něj ani podívat a to jsem měla naplánované, že ho pozdravím. Měla bych se sebou začít něco dělat. Třeba se posunout o level výš. One more level. Přijde mi to tak trochu jako nesplnitelný cíl. Ach, to už je můj osud. Potřebuju dlouhodobě vyléčit z mého dlouhodobého a chorobného pocitu smutku. Jenže netuším, koho bych si na to mohla najmout. Psycholog je nad mé finanční možnosti. A nejspíš by mě s takovým infantilním problémem poslal do patřičných míst. Ale uvažuj, je komplex méněcennosti a nemilovanosti infantilní problém? Budu nad tím muset pouvažovat. Nebo snad rači ani ne. A schválně budu psát takhle moc a moc a sebou ať se to špatně čte. Protože je to nadmíru originální. Tím ale nechci nijak vyzvedávat svou originalitu, že. Bára je docela špatná vybíračka potenciálních přítelů. Musela jsem si všechny vybrat sama, protože ti, co mi navrhla ona, byli jaksepatří retardovaní. Sice je moc hodná, že mi to chtěla hned jít domluvit s Martinem, ale zase není moc hodná, protože se na mě dívala s jedním nejmenovaným když jsem šla po schodech. Nechápu, z jakého důvodu tady řeším tak moc velkou píčovinu, ale asi k tomu mám nějaký extrémě dobrý a velmi skrytý důvod. Teorie facky, která obletěla svět. Děsně se mi ten název líbí. Ten ind, co to vymyslel, musel být fakt dobrý. Zapomeň, že bych nějak špatně mluvila o Báře a jejím vybíracím talentu, protože ona hledá přesně na těch mítech, kde má! Skvělá ona. Chtěla jsem jít v devět hodin spát. Je čtvr na deset. Zase se nebudu moct vyhrabat z postele a pak budu celý den usínat. To už je můj osud. Zítra si musím vzít do školy oteplovačky. Kvalitka jak cyp, jdeme běžkovat. Běžkování mě nebaví, nechcou jít rači lyžovat? Třeba na hráz nebo tak. Komu není rady, tomu není pomoci. Ale mě je rady, já jsem už úplně flexibilní a nechám si skoro do všeho kecat! Tak nechápu, proč se mi stále nedostává té pomoci. Je to ale vpiči pocit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.