mám malá prsa, protože spím na břiše.

10. ledna 2010 v 20:32 | ta lepší. |  blafs.
Tak co třeba .. napsat článek? Sice nemám potuchy, o čem mám psát, ale okej.

Neska jsem vstávala už o půl desáté abych mohla do toho Tesca, pro to tričenko, na které mám, jen tak mimoděložně, moc úzká ramena. To už je můj osud. Myslela jsem, že pojedu autobusem, jenže co se nestalo. Já, lemra pomalá, jsem se chystala tak dlouho, že mi ujel autobus takže jsem musela jít pěšky a než jsem došla do Tesca, byla jsem úplný sněhuláček. Nekecám, no fakt. Ještě že zpátky jsem byla dochvilná. No, popravdě jsem na té zastávce čekala už patnáct minut předem. Trapas.

Zítra musím jít do školy! Ale né. A musím psát dvě písemky. A pořádně nic neumím. To už je můj osud. Hej, nemáš taky takový pocit, že všichni na blogách neustále řeší školu? Zase jdu s proudem, asakra. A taky jistí lidé, píšou velmi matoucí témata na zamyšlení, nad kterýma se doopravdy zamyslím! Je to pěkně divnoidní, žeáno. Ale možná jsem jen hnusný egoista [a to já doopravdy jsem], který se vidí všude. Jo, tak to bude.

Už chci příští týden sobotu. Protože to se na jednu noc nastěhuju ke Klér a půjdem bobovat na Lysůvky. Ach, já už jsem tak moc dlouho nebobovala. Ani jsem se dlouho neválela ve sněhu, protože nikdy nechci být zmáčená. Tak trochu bárbí sklony, že. Ale ono je to děsně nepříjemné, pak chodit v těch mokrých věcech. Jenže na sobotu už to mám vykucené a vezmu si na převlečení ke Klér domů tepláčky. Sice jsem uvažovala i o oteplovákách na ten údajně velmi velký kopec, ale nechce se mi je tahat, víš. Lemra líná.

Zase jsem si nenamazala nohy! Protože se mi, pro změnu, nechtělo. A navíc jsem si sloupla puchýř na noze a teď se mi na to blbě došlapuje. A to já prosím dělám pořád, takové ptákoviny. I když vím, že mě to pak bude bolet nebo svědět nebo něco podobného. Jsem fakt divná, to ti povím.

Děsně mě těší, že nejsem sama, kdo žal zajídá spoustou jídla. Sice nevím, kdy jsem ho naposled zajídala, ale pamatuju se, že jsem se děsně přežrala, takže jsem asi musela být nemálo zoufalá. Jenže mezi mnou a paní kolegyňkou je trošičku rozdíleček. Ona je, teď ve startu, hubená a já jsem už teď tak trochu nehubená. Takže dopadnu mnohem hůře. Ne, tohle opravdu nedává smysl, ale je to lepší, než se unudit k smrti, žeáno.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.