Leden 2010

zbytečná zátěž.

28. ledna 2010 v 19:39 | džindžr. |  blafs.
Zítra jedu pryč. Já, co si žiju ve velkém přepychu. Teda doteď jsem si žila. Asi je to nespravedlivé, mít dvě nejlepší kamarádky, když někdo nemá ani jednu. Tak promiň. Komu se vlastně omlouvám? Já se přece skoro nikdy neomlouvám. Tím se nechlubím, to pouze konstatuju. Už se fakt těším na tu cestu. Ale jako regulérně, protože mě tyhlety dlouhé cesty začaly bavit. A taky se těším, až budu od všech pryč. A pak přijedu a všechno bude zas stejné. Ještě že mám Klér. Které volám, když je ve škole a řvu na ni, ať mi řekne, že mě má ráda a že se se mnou nikdy nepřestane bavit. A pak jí mezi vzlyky a smrkáním vyprávím svůj smutný příběh. Kdyby tam kolem mě někdo šel, tak na mě ještě zavolá doktora. A to nesmí, protože mám zvětšené uzliny, což je moc a moc tajné. Hlavně pro mé rodiče. A navíc jsem neviděla anni jednoho nejmenovaného krásného! To je tak nespravedlivé. Ten svět je pěkně pičatý a odporný a vůbec se mi tu nelíbí. A teď už mě nemá rád vůbec nikdo. Jak skvělé a kouzelné.
CuCýTa [:-} (07:35 PM) :
ono to tak v devíti a půl případech z desíti bývá,že ten kdo odkopne někoho pak zjistí že bez toho odkopnutého nemůže být a že ten kdo byl náhrada je totální píčař.fakciciky.
Ještě že ona tomu rozumí :)

sobeckému hajzlovi a bezcitné mrše to spolu pěkně klape.

27. ledna 2010 v 19:17 | džindžr. |  blafs.
Nechce se mi psát. Ale jelikož se chci podělit o svůj nudný život, napíšu tu nějaké velmi velké informace jen tak ve zkratce. Takže:
- asi za chvíli umřu na nedostatek krásy jednoho nejmenovaného krásného, který si někde lyžinkuje ve Švýcarsku! A přijede kdovíkdy a já už beztak budu pryč. Je to moc smutný příběh.
- Martin se ostříhal a my jsme z toho všichni na větvi. Někteří ironici tvrdí, že zkoušel mojí lásku. Spíš se jí chtěl zbavit. No popojedem.
- za dva dny jedem do France a já smrkám, jako kdyby na tom závisel celý můj život. Je to pěkně na nic, snad se to spraví.
- Anička přijela ze Španělska a je strašně nešťastná. To je velmi podstatný zářez v mém životě, žeáno.
- prožívám jistou existenční krizi, kterou nikdo nechápe a z toho důvodu jsem nepříjemná a Len se se mnou nebaví. Teda skoro nebaví. Až se vrátím, tak určitě bude nejlepší kamarádka s Terkou. Doufám, že si to přečte, až odjedu, ať mě za to nemůže zbít.
- hezký Kryštof chce Báru, ale Bára je děvka. Je to moc smutný příběh.
- čtu Acid house což je knížka o lidech, kteří mají větší problémy než já. To mě těší.
- za měsíc je lyžák, jak nám neska připomněla Anička Veličková. Myslím, že to bude absolutní nenaplnění mých snů. I když můj milovaný Honzík mi předpovídá hepyend. Ty se mi nikdy moc nedařily.
- zdají se mi divnější a divnější sny! Třeba ten, kde se muchluju s tamtím jedním! A pak třeba ještě ten, kde chodím se svým bývalým. Měla bych se vzpamatovat, protože mé pudy jsou značně nevhodné.
- Klára je velmi hodně zamilovaná a neustále to dokazuje na facebooku, občas dost nechutným způsobem. Ale tím jí nechci nijak urazit, je to skoro jediná osoba, která se mnou normálně komunikuje.
- Bára mi hledá kluka. Vlastně Martina, říkala. Michal mi taky hledá kluka. Dlouhého, širokého a pronikavého.
- musím si opatřovat peníze krajně nevhodným způsobem, protože neumím hospodařit s kapesným a pak nemám ani na kakao se šlehačkou. Jsem fakt píča.
- chci jít na Adriana Molea jako Báry sestra a ne na nějakou postiženou farmu. Aspoň, že jdeme s malýma. Malí jsou rozkošní. Někteří. Rohodně ne ti, co chodí na em ó.
- jsem nešťastná!!

óóó to je mocné!

22. ledna 2010 v 19:44 | džindžr. |  blafs.
Chtěla bych něco dělat. Ale vůbec nevím co. Ještě donedávna jsem si četla Acid House, ale zkus si číst u zapnutého PC, žeáno. Neska jsem se po dlouhé době zase tak hezky zasmála. A může za to Martin, škoda jen, že se to nikdy nedozví. Je to moc smutný příběh. Ale jenom on předemnou tak hezky utíká a ještě mu u toho spadne budna. No je prostě skvělý. Sice ho očividně baví zkoušet mojí lásku, ale prostě se mě nezbaví, i když nebude mít vlasy. Nechtěla bych, hahaha. Bára je fakt úplně nevímco, protože by chtěla všechno všecičko! To by teda jako nešlo, aby měla Tadeáše, který byl neska úplně krásný, áá .. Martina, Jance, mistra Raped a ještě nějakého kluka, co ho miluje. Jako kdyby to předtím byly holky, že. Zítra jdu hrát pexeso. Myslím, že to je spor přesně určený mé fyzičce a duševnímu věku. Péťa mě neska upozornila na nemálo podstatnou věc. Trpím maniodepresivní psychózou. No beztak že další článek bude zase nejvíc depresivní, jako ten předtím. Vsadila bych se, ale nevsázím se. Ale já jsem vlastně teď na večeři, jím pizzu a popíjím piňakoládu, kterou, jen tak mimoděložně, nesnáším a pak si dám ještě smaženou zmrzlinu, což je něco, co jem v životě neviděla. A pak to jeden nejmenovaný krásný zaplatí a půjdem k němu, kde jeho mamka zapálila svíčky po celém jeho pokoji a on bude mít celé prostěradlo, co prostěradlo, celou martaci nasáklou krví a jeho mamka se bude trochu divit. Tak mi to naplánovala Vendul, já nic. Asi bych tu měla napsat, že se fakt těším do France France France, protože to je asi teď moderní, neboco. Mám ráda takové ty lidi, co mi píšou jen když něco potřebujou. Třeba teď pan nadržené prase číslo jedna, který po mě neustále chce koupit palestinu. Dokonce mi kvůli toho říká i Barunko. Asi ho vyfackám. Vole vole vole a Klára si odejde, takže si nemám komu na něho postěžovat. Jsem úplně bez peněz. Mám posledních třicet ká. Je to moc smutný příběh.

deprese je chorobný pocit smutku.

20. ledna 2010 v 20:59 | džindžr. |  blafs.
Achjo! Potřebuju někoho, s kým budu moct nadávat na celý svět a říkat, jak je to všechno nefér. Moje dvě nejlepší kamarádky jsou ve velmi dobré náladě a já jim zjevně jen překážím a kazím jim ji. Je mi to vskutku líto, ale má exsitenční krize je nezvladatelná. Takže se se mnou třeba nebavte a já si můžu jít skočit. Protože mě nikdo nemá rád a všem by bylo úplně jedno, jestli bych umřela. Vpohodě, jdem dál, o jednu píču míň, aleco. Nechci tady být. Nemá to smysl. Akorát se ploužím jak nějaký stín, všechny urážím, protože jim říkám, co si myslím a pak se mnou nikdo nekomunikuje. Trošililinku štěstí, ne? Nebylo by? Je to na nic. Nechápu, proč jsem se vůbec narodila. Stejně jsem tak akorát k ničemu. Ani kolo by si o mě nikdo neopřel. Vůbec se se mnou nebavte. Ani mě nezdravte. Ani nic, protože jsem k ničemu. A protože je to pod vaši úroveň. A protože jsem pitka, která si akorát stěžuje i když nemá na co. Myslíte si to. Vím, co si myslíte. A někdo si myslí, že když bude na fb cpát milionkrát svojí fotku, tak že se na ní budu neustále dívat. Proč mám takový neodbytný pocit, že se na ní dívám?! A proč nemůžu mít nějaké skvělé kamarádky, které mě pomůžou s deprese? Nevíš, kde bych si nějaké takové mohla koupit? Ale musí to být ty nejblbší holky na světě, které mě budou bezmezně obdivovat, protože s mým egem si nikoho jiného nezasloužím, protože já jsem ta nejlepší a všichni jsou jen velké nuly, jak je mi neustále opakováno. Nevím, co mám dělat. Asi se zajdu umýt ve svých vlastních slzách. Myslím, že by mi bohatě stačily. A můžu si přitom i polechtat zápěstí žiletkou. Stejně to nikomu nebude trhat žíly. Snad jen mě. Morbidní humor. Bez naděje na lepší zítřky. Jestli může být kurva ještě hůř, tak to radši řekni hned. Ať se můžu zařídit. Čau, třeba už se neuvidíme.

žal u topení. kapesník?

19. ledna 2010 v 21:15 | džindžr. |  blafs.
Achjo. Prostě nikdo nenapíše článek. Prostě mi nikdo neudělá radost. Pavly [zmiňuji Pavly] má zarach, jak čtu. To je velmi smutný příběh, pravda. Neska jsme byly s holkama cvičit. No celkem sranda, žádné to pořádně nešlo a naše výdrž je prachbídně malá. Ale co naděláš, aspoň si můžu říct, že jsem udělala něco pro svou štíhlou linii. I když mě trochu znepokojuje fakt, že jsem pak šla k babičce a sežrala jsem na co jsem přišla. Ach, to už je můj osud. A zjistila jsem Lin ty ordinační hodiny, tak si pak přiď. Ale je to po čertech složité a mi nad tím zůstává rozum stát, tak snad ti to nebude úplně k ničemu. Zítra je středa. Nechci středu. Perfektně platí mé právidlo, že když se tam děsně těším, tak se ten týden úplně nemožně vleče a když tam nechci, tak je to hned. To je ale poněkud postižené, nemyslíš? A taky asi nepojedu letos do Anglie. Je to pěkně na nic, ale jestli ten Roman fakt udělá tábor, tak tam prostě musím jet. Protože my jsme nejlepší parta pod sluncem [no, to jsem možná trochu přehnala]. Prostě tam chci jet. A bohužel, poslední dva týdyny v srpnu už žádný turnus do Anglie není. Tak snad mi ty penjaze vydrží do příštího roku. Achjo, to už je můj osud, nemít nafukovací prázdniny. Hloubaví jedinci, až jim bude osumnáct, se můžou podívat na South Park. Jsou tam velmi zajímavé myšlenky. Nejsem hloubavý jedinec a ani mi není osumnáct a dívám se na SP! Pan profesor Polčák by ze mě měl pramálou radost. Jenže co naděláš. Hej víš co. Jsem neschopná neschopenka. Nedokážu se na něj ani podívat a to jsem měla naplánované, že ho pozdravím. Měla bych se sebou začít něco dělat. Třeba se posunout o level výš. One more level. Přijde mi to tak trochu jako nesplnitelný cíl. Ach, to už je můj osud. Potřebuju dlouhodobě vyléčit z mého dlouhodobého a chorobného pocitu smutku. Jenže netuším, koho bych si na to mohla najmout. Psycholog je nad mé finanční možnosti. A nejspíš by mě s takovým infantilním problémem poslal do patřičných míst. Ale uvažuj, je komplex méněcennosti a nemilovanosti infantilní problém? Budu nad tím muset pouvažovat. Nebo snad rači ani ne. A schválně budu psát takhle moc a moc a sebou ať se to špatně čte. Protože je to nadmíru originální. Tím ale nechci nijak vyzvedávat svou originalitu, že. Bára je docela špatná vybíračka potenciálních přítelů. Musela jsem si všechny vybrat sama, protože ti, co mi navrhla ona, byli jaksepatří retardovaní. Sice je moc hodná, že mi to chtěla hned jít domluvit s Martinem, ale zase není moc hodná, protože se na mě dívala s jedním nejmenovaným když jsem šla po schodech. Nechápu, z jakého důvodu tady řeším tak moc velkou píčovinu, ale asi k tomu mám nějaký extrémě dobrý a velmi skrytý důvod. Teorie facky, která obletěla svět. Děsně se mi ten název líbí. Ten ind, co to vymyslel, musel být fakt dobrý. Zapomeň, že bych nějak špatně mluvila o Báře a jejím vybíracím talentu, protože ona hledá přesně na těch mítech, kde má! Skvělá ona. Chtěla jsem jít v devět hodin spát. Je čtvr na deset. Zase se nebudu moct vyhrabat z postele a pak budu celý den usínat. To už je můj osud. Zítra si musím vzít do školy oteplovačky. Kvalitka jak cyp, jdeme běžkovat. Běžkování mě nebaví, nechcou jít rači lyžovat? Třeba na hráz nebo tak. Komu není rady, tomu není pomoci. Ale mě je rady, já jsem už úplně flexibilní a nechám si skoro do všeho kecat! Tak nechápu, proč se mi stále nedostává té pomoci. Je to ale vpiči pocit.

čau.

17. ledna 2010 v 20:08 | džindžr. |  blafs.
Ten včerejší článek byl o ničem. Měla bych se zlepšit. Ale tak co bys chtěla ve tři hodiny ráno, žže. Celý víkend byl poněkud vyčerpávající. A celý strávený s mou infantilní kamarátkou, kterou jsem měla na sjezdovce chuť zabít. Nejmíň milionkrát jednou. A přemluvila mě k úplně nesmyslné věci, která se nějakým zázrakem podařila. Nevím, co mám psát! Strašně moc bych chtěla psát všechno, ale mé pocity nelze vyjádřit slovy. Píšu jako encyklopedie, myslím jako píča. A ještě žeru granko z krabice. A čekám na nemožné. A jsem hecována Dášou. Ona chce, ať zveřejním to slabší video. Ale já si nejsem jistá, jestli je zrovna dobrý nápad, ho zveřejnit. Protože podle Báry, jsem ho natáčela opilá, ale to není pravda a navíc je to vedlejší, a taky z něj de prý poznat, ke komu cítím jisté sympatie. Nevím nevím nevím. Teda, ke komu cítím jisté sympatie, to ještě vím. Naštěstí. Ale chápeš. Chci to skvělé nešní video, na kterém jezdím na lyžích, aby všem spadla čelist. Alespoň jedna čelist nespadla. Ne, nejsem moc v pořádku, protože jinak bych se tady nesnažila zakomponovat výrokovou logiku. Píča vole. To by jeden neřek. Ani dva by to neřekli. Nemá smysl psát nějaké odstavce. Vlastně celý tenhle článek nemá smysl. Je to jeden velký chumel mých postižených myšlenek. Ještě bych mohla dodat, že mě nikdo nemá rád, abyste na to třeba nezapomněli, že. Možná bych si měla jít umýt hlavu. Ale místo toho tady sedím u PC a povídám si sama se sebou. Nejsem normální a asi ani nikdy nebudu. Zítra si nejspíš vezmu tu super značkovou mikinu konverrrs, ve které vypadám jako Rambo. Nebo spíš Rocky, ten je lepší. Hezčí. Ty jsi tak povrchní! Posuzuješ lidi jenom podle vzhledu! I své oblíbence si vybíráš podle vzledu! Měla by ses nad sebou zamyslet, protože přece nechceš být Anička Veličková. Stačí že tvoje nejlepší kamarádka je. Místo kramárov čtu úplně něco jinačího. To, co čtu i místo kanárek. Nebo vlastně ne, jedno je celé a druhé poloviční. Snad se nemíníš vrátit tam, kde už jsi jednou byla! Ach Kláro, cos mi to udělala. Ráda věci na někoho svádím. Zajímavé, že to, co říkáš, vůbec není zajímavé. Jestli tyhle kecy bude někod číst, tak mu zatleskám. Bez prdele. Nebo možná s prdelí. A s kozama. Krasuska to mačká, krasuska to mačká! Terezu už má rádo osum lidí. Mě ani jeden. Ten bůh prostě vážně není. To je na nic. Ještě, aby to bylo na něco. Ještě ještě ještě .. chce se mi brečet. Chci se vybrečet. Nejde to. Nemám k tomu dostatečně silný podnět. Nemohlo to jen tak skončit, asi ne. Přestaň a vzpamatuj se. Okamžitě! Od Baruš, od Baruš. Poser se z toho. Dalo by se polemizovat o tom, kdo to zkurvil. Jsem totálně přežraná. Asi je to tím žalem. Nechci mít žal! Nelajkuju žal. Zítra jdu v sukni. Nehledej v tom žádný podtext. Mohla bys nějaký najít. A ještě si tady pusítím Demolition Lovers, které jsem neposlouchala snad milion let. Třeba se konečně rozbrečím. Já nikdy nebyla moc silná. Jen jsem to sobě i okolí namlouvala. Kráva no. Jestli se jisté dvě slečny s různými stadii zápalu plic dostaly až jsem, navrhuju, společnou návštěvu čajky třeba. Mohla bych si nějak vypočítat pravděpodobnost, dopracování se až sem. Ale asi by to bylo dost složité, protože bych musela zohlednit mnoho kritérií. Chci se jít umýt. Vůle by zde byla. Motivace tak trochu. Ale chuť mi chybí. Chuť chuť, co je to vlastně chuť? Fakt mi děsně chybí pak profesor Vamp. forevr forevr. know how much. A víš co. Zajdu si na jůtůb a poslechnu si ještě nějaké MCR. Nechť je Marta mým vzorem. I don't love you! Chci se podívat zpátky v čase. Ne do Egpyta, ne do sedmdesátých let minulého století, ale do doby, kdy jsme s Bárou poslouchaly právě MCR a podobné věci typu Fall out boy, Blink 182 nebo Billy Talent. Ona to možná poslouchá doteď, nevím. To byly dobré časy. Možná jsem to v tu dobu měla jednoduší, nevím. Nepamatuju se. Osrat to.

kdyby mi to nevadilo, dovolil bych ti to.

17. ledna 2010 v 2:22 | džindžr. |  blafs.
Víš co je sranda? Že jsou dvě hodiny v noci a já prostě nechci jít spát. Já, která normálně chodí spát v deset. Cítím se tak trochu rebelsky. A tak trochu jako Linda. Možná to bude tím, že ji mám jako jedinou online na facebooku. Jo, nejspíš. Ale jinak se jako ona necítím. Cítím se jako největší kráva na světě. No možná třetí nejvetší, hned po Adélce a Aničce.

Kdybys viděla, kolik videjí jsme neska s Klér natočily. Mnoho jich je na fb, ale některá nejsou zrovna vhodná k zveřejnění. Třeba to, kde říkám, že jsem krasuska, že. Nebo taky to trapné, co jsem musela dát aspoň sem. Protože ajlakit.

Zdají se mi divnější a divnější sny. A jestli se ty moje pudy začnou projevovat i v reálu, jako ten jeden nevhodný a trapný, tak mě asi odvezou do blázince. [to mu nemůžeš říct, že je Komár! on by se z toho zbláznil!]

Nemám ráda lidi, kteří slibují to, co nemůžou splnit. To fakt miluju.
Já jsem student vedle ze třídy od Baruš. Takhle věta se zapíše do historie.
Aspoň vím, že když nechci, aby naše konverzace zhynula tragickou smrtí, musím se s ním bavit o tom, jaký je skvělý a co všechno skvělého udělal. A taky jak jsou ostatní trapní. Aby se jich pak mohl zastávat a tak.Zajímavé je, že to, co říkáš, vůbec není zajímavé.

Fakt mě bere ta americká romantická komedie od Klér. Nechci být nijak hnusná, nebo nepřejícná, ale je normální, aby si v každé esemesce napsali minimálně jednou miláčku, nebo lásko? Ne, mám takový pocit, že to moc normální není. Ale já nemám co mluvit, stará frigidní a neromantická panna, že. Píčo.

Neznám nikoho, kdo by měl větší talent na malování vzdušných zámků, než já. Možná já. Nebo já. Hej. cvičíš ego? Jsem zvědavá, jak moc to bude bolet, až spadnou.

Sice se snažil o hlubokomyslný článek, ale vytvořil jen nějakou podivnou a nesrozumitelnou slátaninu. Asi mu mé štěstí nepřineslo moc štěstí. Bych to tady taky mohla osrat.

tak to je slabší.

16. ledna 2010 v 23:42 | džindžr. |  blafs.
Je to nejslabší na světě. Ale já mám ráda slabé věci.


Podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná. Video obsahuje sprostá slova, takže by se na něj neměl nikod dívat. A je to jižní Amerika, kdyby něco.

tequila bum bum.

12. ledna 2010 v 20:25 | džindžr. |  blafs.
Úplně se mi pojebal takový ten systém nově zveřejněných článků na mých oblíbených stránkách. U všech článků je totiž napsaný odkaz, né na patřičný blog, kde je článek napsaný, ale na moji džidždr! Nechápu, co to jako je za móresy. A když už jsme tak u toho, nelíbí se mi, když lidé nepíšou na své blogy. Protože pak nemám co číst, nemám se čemu smát a nemám kde hledat narážky na mojí osobu. Ano, dalo by se říct, že je to moc smutný příběh.

Neska na mě pan profesor Fosforek ukazoval ve fyzice prostředníček. To tedy bylo od něho krajně nevychované. Ale tak když si začal, tak sem ho na něj ukazovala taky. Byla to moc hezká chvíle, úplné souznění duší. A taky mi moc přeje, abych ztloustla a musela sundávat prstýnek z ruky vodou a mýdlem. Není on nějak vysazený na Báry? Jednu přitlačuje ke zdi a druhou fakuje. No to teda!

Zítra je středa. Ano, je to jen suché konstatování. Protože po tom, co jsem si uvědomila, že v určité časové úseky, je úterý, středa a čvtrtek podle jednoho scénáře, přestalo mě to pomyšlení těšit. Ty určité časové úseky by se daly vymezit mými chvilkovými poblouzněními. To v úterý vždycky říkám zítra už je středa. Ve středu neska už je středa. A ve čtvrtek neříkám nic, to se utápím v depresi. A o je prostě krajně nevhodné a nepřjemné a odstraněníhodné. Tak.

Achjo. Měla bych zajít zčekovat tu matematickou olympiádu, na kterou mě Michalíková napsala. Ona si snad myslí, že nemám nic jinčího na práci a že jsem do toho celá žhavá! A navíc ještě, že jsem chytrá. To se teda hluboce mýlí. Protože mé logické uvažování je tak na druhém stupínku ze sta. A zítra naprosto zkoupu tu čtvrtletku, protože to prostě vím. To už je můj osud. A víš co. Když jsem vycházela z efdva, zase jsem se vydala na opačnou stranu za hlasem mého srdce. Ale né. Spíš za hlasem mých očí, nebo tak. A pak jsem z toho měla celou přestávku hysterický záchvat, dokud mi Teréz nekoupila Rumcajze [od slova rum], za což jsem jí převelice vděčná.

Měla bych se jít umýt, protože neska mám hlavomycí den, jenže jsem si nalakovala nehty a doposud mi neuschly. A nalakovala jsem je černě. Vůbec mi není znám důvod mého počínání. Asi to bude tím, že mám doma jen pramálo použitelných laků na nehty. A to je průhledný, který mě děsně irituje na mých nehtech, červený, který je mocinky moc výrazný, chůžový, který ani nekomentuju a černu, který jsem si vybrala. A ještě k tomu nemám čas si zajít do rojalky koupit nějaký super levný lak. To už je můj osud.

mám malá prsa, protože spím na břiše.

10. ledna 2010 v 20:32 | ta lepší. |  blafs.
Tak co třeba .. napsat článek? Sice nemám potuchy, o čem mám psát, ale okej.

Neska jsem vstávala už o půl desáté abych mohla do toho Tesca, pro to tričenko, na které mám, jen tak mimoděložně, moc úzká ramena. To už je můj osud. Myslela jsem, že pojedu autobusem, jenže co se nestalo. Já, lemra pomalá, jsem se chystala tak dlouho, že mi ujel autobus takže jsem musela jít pěšky a než jsem došla do Tesca, byla jsem úplný sněhuláček. Nekecám, no fakt. Ještě že zpátky jsem byla dochvilná. No, popravdě jsem na té zastávce čekala už patnáct minut předem. Trapas.

Zítra musím jít do školy! Ale né. A musím psát dvě písemky. A pořádně nic neumím. To už je můj osud. Hej, nemáš taky takový pocit, že všichni na blogách neustále řeší školu? Zase jdu s proudem, asakra. A taky jistí lidé, píšou velmi matoucí témata na zamyšlení, nad kterýma se doopravdy zamyslím! Je to pěkně divnoidní, žeáno. Ale možná jsem jen hnusný egoista [a to já doopravdy jsem], který se vidí všude. Jo, tak to bude.

Už chci příští týden sobotu. Protože to se na jednu noc nastěhuju ke Klér a půjdem bobovat na Lysůvky. Ach, já už jsem tak moc dlouho nebobovala. Ani jsem se dlouho neválela ve sněhu, protože nikdy nechci být zmáčená. Tak trochu bárbí sklony, že. Ale ono je to děsně nepříjemné, pak chodit v těch mokrých věcech. Jenže na sobotu už to mám vykucené a vezmu si na převlečení ke Klér domů tepláčky. Sice jsem uvažovala i o oteplovákách na ten údajně velmi velký kopec, ale nechce se mi je tahat, víš. Lemra líná.

Zase jsem si nenamazala nohy! Protože se mi, pro změnu, nechtělo. A navíc jsem si sloupla puchýř na noze a teď se mi na to blbě došlapuje. A to já prosím dělám pořád, takové ptákoviny. I když vím, že mě to pak bude bolet nebo svědět nebo něco podobného. Jsem fakt divná, to ti povím.

Děsně mě těší, že nejsem sama, kdo žal zajídá spoustou jídla. Sice nevím, kdy jsem ho naposled zajídala, ale pamatuju se, že jsem se děsně přežrala, takže jsem asi musela být nemálo zoufalá. Jenže mezi mnou a paní kolegyňkou je trošičku rozdíleček. Ona je, teď ve startu, hubená a já jsem už teď tak trochu nehubená. Takže dopadnu mnohem hůře. Ne, tohle opravdu nedává smysl, ale je to lepší, než se unudit k smrti, žeáno.

so go and hug a tree.

9. ledna 2010 v 21:01 | ta lepší. |  blafs.
Hej takže .. neska asi napíšu více než jeden článek za den ! Myslím, že tím naprosto kosmicky vzroste návštěvnost a zajímavost mého blogu. Nebo taky možná ne, protože blog od nadrženého prasete číslo dva je navštěvován jen proto, že on to vyžaduje a všem o něm říká a tak. Ne?

Neska nám to s Týn moc nevyšlo. Sice paní v okýnečku byla prý milá a vstříčná, ale to zboží, které tam prodávala, mělo do super kvality daleko. Takže jsme ho tak pěkně porozlívaly v parku a šly na kočku do Dragona. Sice to byly vyhozené peníze, ale co naděláš, nic nenaděláš. Ale aspoň jsem objevila to krásné tričko v Tescu, pro které si zítra jedu. Škoda jen, že mi Týn zatrhla si koupit to zelené. Fňuk.

Je mi tak trošku zimenka, ale nechce se mi jít pro mikinku. Vidím to na neřešitelný problém. Když jsme tak u toho [ne, vůbec u toho nejsme! ] moje kamarátka pejsek [promiň, nic příhodnějšího mě nenapadlo ] má taky tak trošku problém. Její dosavadní situace se skvěle a úžasně zamotala a ona teď neví, co chce. Nojo, má to holka těžké. Ještě že já jsem na tom úplně jinak. Jenže teď jsem nějak pozapomněla tu naprostou odlišnost. Nevadí, nevádi.

Svědí mě nohy. A občas i ruce. Asi to bude zapříčiněno tím, že jsem si je přestala pravidelně mazat každý večer. Achjo, to rebelantsví je někdy pěkně na hovno. Ale asi ho v tomto směru drobátko omezím a večer se namažu krémíčkem. Protože jinak se asi uškrábu k smrti. A mám takový nejasný pocit, že to by opravdu ,ale opravdu nebyla pěkná smrt.

Moc se mi líbí ti dinosauříci. Původně byli chužoví na bílém podkladu, ale mistrině v předělávání pozadí na blog si je tak trochu upravila. Protože nesnáší chužovou, žeáno. A z toho důvodu má na hory hnědou mikinu s dvěma maxi chužovýma pruhama. No to mě poser. Ale aspoň v ní je teplíčko, žeáno.

Docela mě unavují ty věčné skupiny na facebooku. Sice některé jsou moc a moc hezké, třeba ta co se škádlívá, to se rádo mívá a ty mě sereš furt , ale nějaké blbiny jako zlatý vzhled, koho bude dřív libovolné číslo, jestli takových debilů, nebo makových debilů, mě prostě vůbec nezajímají. Navíc mají skupiny na podporu hnědovlásek, plavovlásek, ale na zrzky serou. To pak ale nehraju. [a co hrajem?]. Jdu si nějakou najít, a nebudu zase ta pitka, co si jen stěžuje a nic nedělá, že.

Rozhodla jsem se, že ke svým stávajícím jménům, které jsem vymyslela pro své budoucí potomky [Mikuláš, Viktor a Bejamin. S holkama se nepočítá ] ještě přidám Tadeáš. Protože je to děsně hezké a originální jméno. Jen doufám, že nepotká žádnou Báru!



How you doin'?

9. ledna 2010 v 13:28 | ta lepší. |  blafs.
Uvažuju o navrácení se na samékecy.cézet. Ale ještě to musím důkladně promyslet, protože kde jinde bych měla takovou svobodu slova, jako tady, na mojem megatajném blogu? No s tou megatajností to trošičku přeháním, ale stejne tendle blog zná o dost míň lidí, než tamten předtím. Teda aspoň v to doufám, protože jinak by se asi jistí občané České republiky divili, žeáno.

Na facebooku se dovídám samé velmi velké informace. Jedna lepší než druhá.Tak ale co si mám jako myslet o tom, že mi dvakrát vyjde, že budu chodit s milým a něžným přítelem, a jednou, že se do mě zamiluje nadržené prase číslo dva, které píše tak nezajímavé věci, že už nezajímavější býti nemůžou? Já si o tom pro jistotu nebudu myslet nic, žeáno.

Za třičtvrtě hodiny se musím zvednout a jít ven do toho postiženého počasíčka! Je to úplně divné, když tam napadlo tolik sněhu a přez noc to nějak zmrzlo a teď je všechno úplně obalené zmrzlou vodou. Včetně maminčiného autíčka. No moc tu přírodu nechápu. Asi to bude nějaká předzvěst doby ledové, že.

Včera jsem úplně umírala z toho rádia. Tamten hodný je velmi inteligentní chapec, není liž pravda. Ale s tím plátkem chleba to prostě zabil! Asi napíšu tamtomu, že s ním chci jít do divadla ať mi může zakázat sedět na kraji. Tak.

Mám velmi šikovné kamarády. Jeden se jmenuje Mirek a včera večer si zapomněl vypnout budík, takže, chudáček malinký, vstával v pět hodin ráno! Když si představím, že já jsem vyspávala do desíti .. br. No a pak ještě Klér, která měla včera chuť na langoše a tak moc se jich nemohla při smažení dočkat, že si polila ruku horkým olejem a teď je z toho nešťastná. To je pro mě odstrašující případ. Nikdy nebudu vařit.

přitahována nenávistí.

8. ledna 2010 v 20:46 | ta lepší. |  blafs.
Nemám ráda svého otce. Nejenže mě za každou udělanou práci nepochválí, nýbrž zjebe, ještě ani neplní sliby ! Áchich ouvej. A nechce mě vzít zítra lyžovat, protože nebude upravená sjezdovka, všude plno sněhu a blabla. Dyť o ten sníh de, ne? A navíc se nemám čemu smát. A vlastně vůbec nemám co dělat. Jen uvažuju nad nemálo nepodstatnými věci. Kdyby tě to zajímalo, nesnáším slovo nemálo a proto ho používám. Nezachápeš. To taky nesnáším. A nesnáším ještě spoutu jiných věcí a lidí, ale o tom si budem povídat přístě. Tak vypněte nás prosím, ať nebolí vás hlova. Bohužel si nepamatuju přesné znění znělky z Kostiček, už jsem je přece jenom dlouho neviděla, žeáno.

Vcelku mě iritují pohyblivé neznámé. Protože pak vůbec nerozumím těm rádoby zajímavým článkům. Vlastně ani nevím, proč to čtu. Asi abych se nad tím mohla vztekat a pozastavovat. Třeba, že jsme se neska viděli jednou. A tak. Nechci, abyste to pochopili, ale chci to tu mít napsané. Hm, tak trošku si protiřečím, protože moje neuměle zašifrované informace rozluští každý. Teda až na estéká, žeáno.

Chtěla bych vědět, jestli je moucha nějak svázaná s Ladou. Jako, jen tak lehce svázaná. Ale nechce se mi to zjišťovat, připadala bych si trapně. Cha cha, jako kdybys nebyla nadmíru trapná už teď !

Zítra mám rande s Týn. Ale překazili nám ho bezdomovci, kterým budou slečny, co chcou spasit svět, vařit gulášek. Je to moc smutný příběh. A snad se i zbavím toho nepřijemného úkolu jehož náplň je krásně se usmívat a přemlouvat paní v okýnečku. Protože to bytostně nesnáším. Víš ne, taková ta věta, myslím, že i skupina na facebooku to je. Ale já to opravdu zítra nesmím přehnat. Zaprvní nechci vylučovat pusou a zadruhé se musím v neděli ještě učit a to se po jistém opojení provozuje velmi špatně. Po něm se vlastně všechno provozuje velmi špatně.

Chybí mi Len. Moc mi chybí. Nemám si s kým povídat o přestávce a vlastně i v hodinách a pak to dopadá tak, že se hlásím, abych odpověděla p.p. Polčákovi na otázku. Měla bych se vzpamatovat.

Za tři týdny jedu lyžinkovat ! Doufám, že do té doby ustane tady ta sněhová kalamita Sedmikráska, protože jen autem v takové chumelenici asi nebude nic příjemného. A lyžovat v takové chumelenici gor. Ale strašně moc se těším. Sice strávím milion hodin v autě, protože do Francie to přece jenom není kousek, ale i tak to bude úplně skvělé. Teda aspoň v to doufám. Abych se třeba neradovala předčasně, nebo tak.

Plátek chleba? To vím náhodou úplně přesně .. Ach ti gymnazisti.

Better than your EX and better than your NEXT.

7. ledna 2010 v 19:36 | ta lepší. |  blafs.
.. moc parádní skupina na FB. Ještě tak, kdyby to tomu ignorantovi mohl někdo vysvětlit.
Byla zde podána stížnost, že mám víc psát. To se lehce Hurvínkovi představuje válka, když on úplně dlouhou dobu nepíše na blog, zatímco já píšu jako o duši. A teď, když Hurvínka postihla nějaká blogová mánie, vyžaduje po všech stejný přístup. Tož to by ale nešlooo! Připadám si jako debil, když říkám Klér Hurvínek. Úplně jako XYZ, není liž pravda?

Mám prý "poslouchat" rádio dýdžejek tlusté prase a těhotné prase. A taky ho mám všude propagovat takže .. jsem moc ráda, že mi dýdžejka tlusté prase zahrála tak moc hezkou písničku. Sice označení slečna bzz-rebelka sice není zrovna takové, po jakém bych toužila, ale i tak jsem velmi spokojená. Tisíceré díky.

Měla bych trošku začít potlačovat svůj literární talent. Jinak totiž hrozí nebezpečí, že mi bude uložen nepěkný úkol - psát většinu článků na newsitečkakom.cézet . Ano, teď na ten odkaz máte kliknout a přečíst si těch pár nepovedených masterpíců, které tam již jsou zveřejněny. Ale hlavě se proboha nedívejte na ten disájn! Chatěla jsem ho neska změnit, akorát že tam nějaký chytrý a prudce inteligentní člověk dal heslo s velkým dé na začátku, na které jsem úplně zapomněla. Takže jsem prostě překročila možný povolený počet přihlášení. Litujte mě.

Mám tady před sebou otevřenou angličtinu, ruštinu a fyziku. Zatím jsem se ještě nic nenaučila a jak to tak vidím, už ani nenaučím. Možná bych k té škole opravdu měla začít přistupovat trošku zodpovědněji, když se blíží to pololetí. Jenže,víšjak, to moje rebelství bez příčiny. Už si připadám jako tamtenjeden, který o sobě neustále tvrdí, že je originální a přitom je stejný, jako každý jiný. Snad skoro neviditělný. Tak asi takový já jsem rebel.

Terka se mě neska ráno ptala, co mi je. Byla jsem totiž jako přejetá, ještě po včerejšku, který byl nadmíru psychicky vyčerpávající. Vysvětlila jsem jí to tedy. Neustále si ze mě dělal srandu kvůli Silvestru, ale to jsem ještě přežila, vklydu, potom mi řekl, že mám skočit pod auto, pomlouval mě s Havlasem, říkal mu, jaká je nějaká holka kudnavole a když jsem odcházela, neskrýval své nadšení. Terka to přesně vystihla jedním slovem. Blbec. Večer ve sprše jsem se vyfackala jako ještě nikdy. Moc to nepomáhá. Možná bych na sebe měla být trošku tvrdší. Ale když já se mám tak ráda.

Byla jsem nakrmit psíčka a pocestě jsem potkala svoje lyžičky a strašně se mi zachtělo jet lyžovat. Nebo se třeba s těma lyžema vyfotit. Nebo se vyfotit jen v triku a kalhotkách a třeba si nasadit chužové snowboarďácké brýle a uřezat si kus nohy. Jen je škoda, že já mám jen lyžařské brýle a navíc jsou žluté. A ani si nehodlám řezat nohy. Takže se asi musím rozloučit s tím, že by mi někdo k fotkám psal, jak moc jsem krásná. Ach to je mi líto.

Myslím, že podle toho, jak se stupňuje množství hoven, které tady píšu, bych pomalu ale jistě měla tento článek dovést do konce. Ještě možná dodám nějakou závažnou informaci. Třeba že Klér balí tamto nadržené prase číslo dva. Které zkopíruje na svůj hojně navštěvovaný blog kus velmi nechutné konverzace a jako nadpis tam napíše kousek té moc krásné písničky! Myslím, že by si měl uvědomit, že je trapný. A že kazí dojmy z písniček. Asi budu pečlivě shraňovat svoji menstruační krev a pak ji na něj vyliju. Třeba to splní jeho představu o prvním milování. Tak a teď mi zkazil celý článek ani o tom neví. Díky!

čtyři dva plus dva.

5. ledna 2010 v 19:02 | ta lepší. |  blafs.
Prý mám napsat článek. Písmenka se mi bezdůvodně pletou, tyvole, to je fakt na nic. Ale co bych pro mou Klér, momentálně vehementně sledující blog.cézet neudělala, žeáno.

Zítra už je středa, kdybys nevěděla! Asi zítra ve škole umřu. Nebudu totiž mít komu říkat, že už je středa, protože má skvělá Len zítra odlítá do Francie kde se říkají takové ty hezké věty jako třeba Voulez vous coucher avec moi ce soir? Ta je moc kvalitní. Sice Mirek odhalil její smysl, ale to nevadí. Teda pokud to odhalil jenom on a ne nějací hnědoocí hnědovlasí s dísí tričkem, kteří jsou velmi dobří zabijáci konverzací. Né, vůbec nemyslím nikoho konkrétního!

Neska jsem se donutila udělat něco v rámci mého programu V létě do plavek a tostouSicílií. Přemluvila jsem Peťu [no, žádné velké přemlouvání to nebylo, přiznávám se], ať se mnou jde cvičit. Sice mi vyhrožovala, že mě potom zbije, ale já jsem se jejích hrozeb nezalekla a jak vidíš, žiju. Zatím. Sice jsem si tam připadala jako naprostý trotlík, ale co, pro krásu se musí trpět, znáš to.

Budu mít pánskou mikinu konverss! Dneska jí ten někdo, od koho jsem jí koupila na aukru.cézet odeslal. Je moc a moc hodný a já doufám, že přijde brzo. Jedinný její nedostatek je, že nemá kapuci, ale co nadělám, nic nenadělám. Hlavně, že je konverss. Jediná značka, po které se můžu utlouct, žeáno.

Je stejně sranda, jaké divné věci mi vycházejí na facebooku. Třeba, že v roce 2010 budu chodit s nejmenovaným. No hlavně, že tamtomu se to líbí, žeáno. A ta, s násilnickými sklony a slepící páskou mi tam ještě píše, že nejsem kámoška. Já vím, je to naprosto nezajímavé, ale když já mám poslední dobu trošku problém s inspirací a ták. Mám v hlavě hodně místa zabraného nejmenovanými hnědookými. Hlavně jedním, poslední dobou.

dvatisícedevět.

2. ledna 2010 v 14:44 | ta lepší. |  blafs.

Leden

Měla jsem dva muže. Johnnyho a Davida. Bowieho.
Chtěla jsem mít orandžové vlasy.
Pasovala jsem Masaje na svého třetího manžela. A byla jsem hotová z jeho noh. A neměla jsem ráda Aničku, protože se mi na něho dívala.
Byla jsem poprvní v rivce. Dívala jsem se na paní s divně danou cigaretou a byla úplně zpitá.
Anička Velička si obarvila vlasy nahnědo a začla prý vypadat starší.
Spala jsem u Len a půjčovala si šutry od její sestry.
Ondra si koupil nové tričko.
Lenka měla kanára na hlavě.
Ostříhala jsem si vlasy. Hodně moc jsem si ostříhala vlasy.

Únor

Poprvní jsem pila se Sekačkou. A bylo mi pěkně zle.
Místo tělocviku jsem s Peť natočila video, kde poguju na Majkla Džeksna.
Byl karneval a já seděla Ondrovi na klíně.
Chodila jsem po proudu.
Někdo (oni) mě chtěli dát dohromady s Ondrou.
Měla jsem chodit do latiny, ale kvůli Venduli jsem na to srala.
Kamil chtěl Lenku.
Spala jsem u Klér a dělaly jsme velmi velké blbosti. A Klér se rozplývala nad Barošem.
Mí rodiče se neustále hádali. Myslím, že jsem chtěla mamce poslat anonymní mejl z barbora.vratna ve kterém by bylo napsáno Čau mami, taťka má milenku. Anonym.
Hádala jsem se s čekitauťákama na fóru.
Na STK jsou vysazené nové stromy. Jeden je mi asi podobný,má orandžové hnízdo. Todle nechápu prostě!!
Zdál se mi anglický sen o mrtvém Sidovi.
Cucflek si mě spletl se Sekačkou a skočil mi na hřbet.
Jeli sme do Alp o den později, než jsme měli. Kvůli nervnímu otci.

Březen

Byla jsem poprvé a zatím naposled v Sokolíku na koncertě. A poznala jsem Luboše, mého budoucího třetího manžela.
Klára chodila s Tomášem.
Něco jakože začátek roztahování mého ouška.
Anička se ze mě snažila dostat mé předsudky ohledně Jiříka a spol.
Oteček mě přirovnal k nějaké emařce nebo scenařce, co kdesi potkal.
Začala velká facebooková mánie.
Žili jsme kauzou Vendul Němec.
Napsala jsem, že miluju Komára. A Nykla.
Můj jedinný problém byl, že zrušili trafiku na autobusáku a já si musela začít kupovat celé krabičky, né kusovky, na náměstí.



Duben

Na velikonoce jsem šla s matkou na Ondřejník.
Barča měla na blogu dizájn s fotkou jejího bratra a můj bratr si myslel, že je to on sám. Ne, moc smysl to nedává.
Odkoupila jsem od diwočiny glády. Zrovna když začalo být teplo.
Lenka byla naštvaná na Vendulu a řešily to spolu ve slohu před celou třídou. A mě z toho bylo děsně zle.
Zamilovala jsem se do Honzíka.

Květen

Nevyšla mi prvomájová pusa od Honzíka. A byla jsem strašně ztrápená láskou k němu.
Otec a bratr jeli do Disneylandu.
Komár říkal, že mám pěkné nohy. Teda aspoň to tvrdila Vendula., která si koupila pavouka.
Líbil se mi Radim z tehdejší třetí á.
Fotili sme se a já jsem dala na radu od Aničky ohledně oblíkání. A nebyla tam Len L
Byla jsem převlečená za princeznu v Pohádkovém lese. A Havlas byl červená karkulka.
Oťapávala jsem sklo, za kterým bylo tablo tehdejší šesté bé.
Dostala jsem od Len kondomy z Paříže, které jsem doteď nepoužila.
Prý na mě mával Komár.
Začala jsem děsně nesnášet Adélu.

Červen

Vendula po mě chtěla cigaretu, protože byla na nervy z Komára.
Vaclík prohlásil Můj fadr je rič.
Sundali tablo šesté bé a já se kvůli tomu srdceryvně rozeřvala v myší díře.
Zase jsem milovala Honzu a Vendula mi říkala, jaký má krásný nos.
Opila jsem se s Týn úplně do němoty a dala se dohromady s Lukášem. A dostala, snad poprvní v životě, zaracha.
Propadla jsem kouzlu SKA.
Koničiuaquišačupčupbaláš!
Můj vztah s Lukášem nějak vyšuměl.

Červenec

Na blogu nemám nic napsané.
Byla jsem v Anglii a totálně jsem se zbláznila do Jumba.
Začla jsem sledovat South-Park. A víc si prostě nepamatuju.


Srpen

Udělala jsem Klér tu děsnou věc a zamilovala jsem se do špatného vlivu.
Masaj mě pozval na film.
Pepa se mi snažil vyznat lásku, ale já jsem dělala, že to nechápu.
Jela jsem do Olomouce.
Nemohla jsem psát na all-flanels jelikož by si to Klér mohla přečíst.

Září

Byl se na nás ve škole podívat Hyneček.
Měli ste mě zbít do krve, kdybych se zamilovala do Komára.
Klér se dozvěděla o té věci se špatným vlivem.
Byla jsem nazvána Komárkovou.
Milovala jsem a přitom nenáviděla.
Našla jsem si Džumba v podobě Martina.
Napsala jsem si seznam nejlepších lidí na světě. V jednom jsem se hrozivě spletla.
V dějepise jsem se dozvěděla, kdo to byl crassus a že umřel v roce 53 př.n.l.
Džambo si mě smazal na fb a nechtěl si mě přidat zpátky. A psal mi, že na to mám kurva srát!

Říjen

Neustále jsem mluvila o Jumbovi.
Zjistila jsem, že Masaj není tak pěkný, jak jsem si myslela. Aspoň teda zblízka.
Koupila jsem si ten skvělý Burton batoh.
Pořád jsem si stěžovala, že mě nikdo nemá rád.
On na mě čumí. Nechápu, kde bere tu odvahu na mě čumět. Držhubu.
Pavel Kvičala hodil držku na schodech.
Zamilovala jsem se do Davida Debila.
Bára ještě byla hotová s Tadeáše.
Už šel Martin?
Komár byl můj nepřítel určený k likvidaci. Bylo jich vlastně víc, ale na žádné další si nevzpomenu.
Týna prohlásila, že jí Jumbo řekl, že má nepromokavé konvers. Když spolu šukali.
Sněžilo!!
Neposkvrněně jsem počala s Davidem, který se na mě záhy vysral kvůli jisté Markétě.
Velmi jsem projevovala svou lásku k Báře a Len strašně žárlila.
Zdálo se mi, že jsem dala pusu Komárovi.

Listopad

Řekla jsem Davidovi, že může svoji palestinu půjčit třeba Markétě.
Psala jsem slohovku na téma "Nemiluje mě"
Brečela jsem ve fyzice. Smíchy. A Saforek mi říkal, ať nebrečím.
Pobláznil mě tamten. A snažila jsem se to nějak citlivě sdělit nechápavé Len.
Len měla prasečí chřipku.
Zemánek mě nazval hmyzem.
Začla jsem poslouchat čekitaut rádio.
Měla jsem jet do Prahy na MČR ve skládání puzzlí, ale onemocněla jsem.
Bára začla být nevděčnice nevděčná.
Šmajda zpíval Welcome to the jungle v chůžovém třičku.
Přestala jsem psát na all-flanels, protože jsem chtěla pomlouvat Báru a bez úhony psát o mém aktuálním poblouzněním.

Prosinec

Bára byla děsně nepříjemná.
Měla jsem jet s Len do nemocnice za okrajem společnosti.
Holky si myslely, že miluju toho nejhnusnějšího.
Viděla jsem Vladimíra naživo.
Místo do F1 jsem šla za Komárem.
Dostala jsem svoje super špionážní zařízení, které fungovalo i jako telefon. S vedlejší funkcí hřebenu a zrcátka. Len mi ho pak zničila.
Měla jsem jít s Honzíkem do Sokolíku.
Klér si začla psát s Eifym. Pak i chodit.
Len pasovala Nykla na milého a něžného přítele.
Můj mobil začal říkat Komáre, chcípni.
Nenamalovala jsem se a všichni se mi smáli.
Viděla jsem Avatar ve třidé.
Den před Vánocema jsme neměli ani stromek ani kapra.
Klér poprvní podvedla Eifyho.
Pro krásu se trpí.
Opila jsem se u Anči.

dvacet tisíc deset.

1. ledna 2010 v 22:44 | ta lepší. |  blafs.
Myslím, že bych opravdu neměla míchat alkohol. Opravdu bych neměla celý večer pít vodku s džusem a pak ve dvanáct vypít snad celou flašku šampusu. Ano, to bych opravdu neměla dělat. Taky bych se asi neměla tak moc opít a zapomenout taky tak moc opít svého potencionálního partnera. Aby mi pak, když jsem se k němu tak hezky nakláněla, netvrdil, že není opilý. Třeba bych si potom nepřipadala tak trapně.

Mám moc ráda Míru, která se bohužel nějak nepovedla. Protože si se mnou povídal o mojich problémech, řekl mi, že nejsem trapná a že zná škaredší holky. Taky mi řekl, že budu chodit s Komárem, prý ještě tento rok. A nechtěl pochopit, že to je nemožné. Taky mi asi zařídil moc hezkou "noc". Ne, to asi nebude to správné slovo. Tak tu hodinu od sedmi ráno do osmi ráno. Jen kdyby ta postel nebyla tak kurevsky tvrdá. [ já jsem ti říkala, že sme spali na tvrdé posteli a tys mě neposlouchala! A teď si o ni narazíš prdel! ] Ale vlastně se mi moc hezky spalo, když jsem se tak hezky zamotala do toho voňavoučkého Ondry. Mmm.

Je 22:22 a já nevím, co si mám přát. Tak moc mě ten nešek zviklal. Ach né!

Možná bych si měla začít lépe vybírat své potencionální partnery. Protože když se chci k někomu přivázat, tak je to takový ten, co se nechce přivazovat ke mě. A když si chci jiného někoho půjčit jen pro jednou, tak je to takový ten,co nemůže být s holkou jen na jednu noc a tím skončit. Naprosto špatně.

Po pití s Mírou jsem abgrejdovala svůj systém zvracení. Už nezvracím jen večer, ale i ráno ! No není to skvělé, když se napiješ čaje s citronem, polkneš paralen a pak to všechno hodíš do záchoda, který si mimochodem objímala asi tak před rokem a čtvrt? No abych ti pravdu řekla, znám skvělejší věci.

Chtěla jsem napsat taky takový ten článek, který by zhodnotil ten blbý rok 2009. Ale zaprvní se mi nechce projíždět staré články a srát se s tím a zadruhé mám pocit, že by byl stejně celý o tom, koho jsem zrovna milovala. A to vůbec není tak moc zajímavé, jako pestré a pěkně trapné. Takže smůlka.

Dostala jsem tolik novoročních pus, že je ani nedokážu spočítat. Sice to byly všechno takové ty kamarádské pusy, ale nestěžuju si. Třeba mě pak tento rok bude někdo pusovat. Nebo taky ne.

Nedokázala jsem Klárku ochránit před špatnými vlivy, co svádí jen zadané slečny, co mi ráno, když se snažím ještě trošku pospat, leží na zádech a ještě k tomu mají notebook Asus ! Na začátku se mi to docela dařilo, tak trošku jsem jí zdupala, ale pak se mi to dařit přestalo. Nějak sem mezi tím vším brečením neměla náladu ji jít fackovat. A už vůbec jsem jí neměla, když jsem ležela v posteli s Ondrou. Ale kdo by jí taky měl, že. Jestli ho má fakt ještě ráda, tak si to bude muset vyřešit sama. Sice je fajn a pohodlné zaplácat nepovedenou lásku vztahem s někým, kdo je fajn, ale nemiluju ho, jenže to není na moc dlouho. Prostě prostě prostě, mám svých starostí dost.

Jak na nový rok, tak po celý rok? No tak to budu asi celý rok pít, brečet Mirkovi v klíně, povídat si sama se sebou, míchat klukům karty na pokr, snažit se o nemožné, zpívat českou a slovenskou hymnu, blít do popelnice a bude mi asi celý rok špatně jak psovi. Taky mi asi nikdy nic nevyjde podle plánu. I když ten plán byl krátkodobý a tak trochu spontánní. Je to fakt na nic, ti hnědovlasí a hnědoocí, kteří se mi nikdy, až do teď, nelíbili. Áchich ouvej. Jestli jsem zapomněla na něco důležitého, tak ještě budu dělat to důležité. Ne, moc to smysl nedává, aleco.

Když máš hodně chlastu v krvi, je ti potom zle. Holínka s Michnou jsou velmi chytří chlapci.