není důležité, jestli kouříš.

20. prosince 2009 v 13:20 | ta lepší. |  blafs.
Mám takový pocit, že bych mohla vytvořit nějaký optimističtější článek, než byl ten předchozí, nemyslíš? Vlastně bych se radši měla učit biolu, žeáno. Sakra, snad dycky, když píšu, tak se zmíním o tom, že bych se měla učit. Asi chci nějak upozornit na své rebelantství nebojaksetopíše bez příčiny. Ach, to jsem prostě já.

Z mého tajného blogu se pomalu, ale jistě stává blog veřejný !! Asi to bude následek mé převelice silné vůle. To už je můj osud, abych první dala tuhle adresu jen Len a Klér, pak Týn, pak Pai a pak ještě Peti a Báře a dokonce jsem dovolila Pavly, ať jí dá Lindě. No vyfackala bych se.

Odpoledne jdem s Klér do Kolosea a jestli nebude volné to super skvělé pozorovací místo, tak se neznáme. Protože tam je to úplně nejlepší. Dycky tam totiž jde někdo známý a ty se mu seshora můžeš smát a on o tom vůbec neví. Sme to ale škodolibky.

Děsně se mi líbí ty haldy sněhu. Ale nechce se mi v nich chodit. Protože svoje krásné boty dostanu až na Ježíška, takže teď můžu chodit buď v těch hnusných béžových nebo v gladech, do kterých mi teče sníh. A nebo v konvers, žeáno, ale to už pak můžu klidně chodit bosky.

Včera jsme byli na úplně dechberoucím filmu. Jmenovalo se to Avatar a bylo to úplně kouzelně zpracované a všechno. Úplně jsem se do toho filmu zamilovala. A taky mi oteček koupil mikinu na lyže s dvěma růžovýma pruhama. Nechci být nevděčná a rozmazlená, ale nesnáším chužovou. To mi připomnělo komentář mé skvělé příbuzné u jedné její přerůžovělé fotky : Já nejsem bárbína, já mám jenom ráda růžovou. A mám takový nejasný pocit, že se ta fotka líbí tamtomu hodnému s hodně pošahaným vkusem. Ach, kam ten svět spěje.

Už několik dnů dělám dycky večer u počítače jednu a tu samou věc. Najedu si na jisté stránky a prohlížím si jisté fotky. Vlastně už jsem tak trénovaná, že přesně vím, na kterou mám kliknout. A pak nad ní sedím celou věčnost, dokud mě od ní něco neodtrhne. Zbijete mě někdo??!!

Davidův facebook zjistil, že o víkendech žeru žížaly, a skvělý Davídek si k tomu napsal, že to není nic divného a že jsem staré prase. Nechápu, proč si to myslí. Vlastně to chápu. Asi to bude tím, že když jsem stála naproti němu a Ondrovi, tak jsem tak trošku vypustila vzduch a zvuk z pusy a oni se mi začli děsně smát. A taky, když majou spočítat, kolik je kluků a kolik holek, tak mě dycky započítají mezi kluky. A stejně se se mnou líbají. Prostě sranda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.