like cars, like cars.

25. prosince 2009 v 14:31 | ta lepší. |  blafs.
Včera se mi vůbec nechtělo zapínat počítač, abych tady mohla napsat nějaký plnohodnotný článek, tak to budu muset dohnat neska.

Jsem spoko. Jako myslím s dárkama. Většina je to, co jsem si vybrala, nebo sama koupila za mamčiny peníze. Takže mám hromadu oblečení na lyže [ jak otec poznamenal, vybavená si dobře, ještě aby ti to na tom kopci šlo ], krásná sluchátka, knížku, slovník, teplé boty a kalhoty [ ekšózní, hlavně když se teď tak megalomansky oteplilo ], korálky, růže do vany, pětistovku a už si asi na nic dalšího nevzpomenu. Ach ten němec, kvůli kterému všechno zapomínám. Proboha, myslím alzhajmra !!

Jen tak mimoděložně [ ano, ukradla jsem to ] Barunečka Ginger Knoflíčková a Martin Sušovský se stali přáteli. Ani nevím proč. Snad pro lepší pocit.

Největší krabice, která byla pod stromečkem, byla klec pro křečka. A u ní cedulka, na které stálo Kubíčkovi. Tím chci říct, že já jsem žádnou velkou krabici s ním nedostala. Asi začnu být nevděčná. Ale no tak, nejsem přece Anička, žeáno.

Můj žaludek nějak nezvládá zpracovávat toho včerejšího smaženého kapra, nacucaného tukem a ten včerejší a dnešní bramborový salát. No to se divím ! I když možná ani ne, když k tomu ještě přidáš ta kvanta cukrovíčka. Ach, když ono je to tak dobré. A po prázdninách se neunesu. To mi připomnělo, že bych se měla přihlásit na ty tanečky. V rámci hubnoucího programu V létě do plavek, aneb aby se lidé na Sardinii nelekli. Můžu ti říct, že zatím se mi vůbec, ale vůbec nedaří. To už je můj osud.

Musím si koupit takové ty věci na holení. Snad žiletky se tomu říká. Abych si mohla na Silvestra, který ještě není zdaleka jistý, mohla oholit ten můj zimní nožní porost. Doufám, že se moc neochladí, jinak asi zmrznu, bez té vrstvy chlupů. Fakt nechápu, co si jako myslím, že tam budu dělat, když si chci oholit nohy ?! Zvlášť když máme k dispozici jen asi dva pokoje. No, rači nic, jinak se to posere. Už je tady takový mírný náznak. Začínám být nějaká nachlazenka.

Musím vyndat nádobí a pak jít na skvělou rodinnou procházku k babičce. A matka mi beztak zakáže si vzít convers. To už je můj osud.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.