do you wanna get high?

23. prosince 2009 v 18:54 | ta lepší. |  blafs.
A ty si jako myslíš, že bude nějaký nadčasový článek? Nejsem si tím tak úplně jistá. Nějak se mě moc nedrží múza. Chtěla bych psát stylem Adriana Molea. Ach. Nebo jakýmkoliv megaúžasným stylem. Ale hold mi žádný extrémně vyvinutý literární talent nebyl dán do vínku. To už je můj osud.

Dala jsem pryč tu horskou romaci. Chtěla jsem ten sloupek mít tenčí a taky jsem chtěla, aby ty moje nesmyslné články vypadaly dlouze. Protože jsem vysazená na dlouhé články bez pointy. A protože té již zmiňované horské romanci pomalu přestávám věřit. Ale bohužel stále ještě nepřestávám bláznit. Ani se nevracím do normálu. Ani nemiluju jiného někoho. Ach, jsem to ale nešťastník.

Dneska jsem byla u babičky pro vánočku. Přišla jsem děsně brzo, teprv jí kynulo těsto, navíc se psem, tak mě hnedka sprdla, že jak to jako ponesu tu vánočku. Tak jsem tam ještě asi milion let seděla a poslouchala, jak babička nadává té vánočce, proč se jako sune dolů !! Navíc jsem se nalila asi hektolitrem koly, takže jsem úplně vyvážila to, že jsem u ní nic nejedla. Jsem já to ale nahlavu padlá. Nakonec jsem to odnesla v megavelké tašce. A povedlo se mi to i s tím psem. Tak nevím, co jako dělala.

Je den před Vánocema. My nemáme kapra a nemáme stromek. Ještěže máme to cukrovíčko, salátek a domácí vánočku. A televizku. Bez té by to nebyly Vánoce. Protože co chceš o Vánocích dělat jinčího, než sledovat ten maraton pohádek, žeáno. Ale stejně je to letos nějaké jiné. Každý rok, až do teď, jsem byla na Vánoce celá natěšená, poctivě jsem jedla čokoládky z adventního kalendáře, každý den jednu. A nemohla jsem se dočkat toho velkého okýnka s číslem 24. No a letos? Letos jsem vyndala čokoládku z okýnka číslo jedna a všechny ostatní jsou pěkně uožené v tom adventním kalendáři na stole. No je to prostě podivné.

Ještě stále nevím, jestli budu moct jít na Silvestra k té Anči ! Hlavně že už mám tyvole naplánovaný harmonogram pití a všechno, ale povolení mi jaksi schází. Ach jo, to už je můj osud.

Snažím se tady o to, aby mi vyhořely všechny načaté čajové svíčky a zůstaly mi jen ty s krásným bílým knotem. Připadám si mírně postiženě, protože to zní, jako kdybych měla nějaký blok vůči načatým svíčkám. Tak to není, ale chci mít aspoň v těch svíčkách pořádek, když už nikde jinde, žeáno.

Že bych se podívala ještě na jeden South-Park? No, promyslíme to.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.